GYMNÁZIUM POD SVATOU HOROU PŘÍBRAM

Poté přišel pan poslanec Poc a zahájil živou diskuzi. Po živé diskuzi pana Poce jsme každý dostali tašku s dárky a pomalu jsme se přemístili do galerie, kde jsme mohli sledovat, jak to v parlamentě běžně chodí. Nandali jsme si sluchátka a bedlivě přihlíželi a poslouchali živé zasedání. Parlamentem jsme byli všichni ohromeni. Půl hodina utekla rychle a my jsme se přemístili do foyer, kde na nás čekal pan Poc a uskutečnilo se focení. Všichni vyhladovělí jsme se nemohli dočkat oběda, který na nás čekal v kantýně Evropského parlamentu. Přes naše očekávání jsme se konečně dočkali a dostali do sebe pár soust francouzského jídla, které nebylo nijak zvláštní od toho našeho. S plnými žaludky jsme se dovalili k autobusu, který nás odvezl do centra města Štrasburk. Tam nás čekalo mnoho překvapení a jedním z těch překvapení byla projížďka města po řece Rýn. Hodinová projížďka nám ukázala, jak žijí místní Francouzi, a viděli jsme město z jiné strany. Poté jsme se konečně dočkali toho zaslouženého osobního volna, hlavně holky, které čekaly na to, až oběhají všechny „krámky“ a vyzkouší si francouzskou modu a budou moci utratit nějaké drobné. Kluci jen přihlíželi, nosili děvčatům tašky a sami si nakoupili jen originální francouzské víno. Dvě hodiny byly náhle pryč a nám nezbývalo nic jiného, než se pomalu vrátit k autobusu a odjet zpátky do vesničky, v níž jsme spali. Cesta utekla rychle a my se po tomto náročném dni těšili, až zasedneme ke stolům a dostaneme tu skvělou večeři. S plnými žaludky, sice unavení, ale přitom s dobrou náladou, jsme se odklidili do svých pokojů. Někdo ještě zvolil poslední prohlídku okolí, někdo se jen vysprchoval a zalehl do postele. Druhý den ráno jsme se probudili do krásného slunečného dne a o to více nás mrzelo, že už je to den odjezdu. Došli jsme si na snídani, kde nás opět čekaly švédské stoly, které praskaly ve švech. Poseděli a posilnili jsme se na dlouho cestu, která nás čekala. Došli jsme se sbalit, uklidit ten nepořádek po sobě a pomalu se chystat k odjezdu. U autobusu už na nás čekal pan Poc, aby nám mohl popřát šťastnou cestu a nám už nebránilo nic v tom, opustit Německo a vydat se směr Česká republika. Čekala nás dlouhá cesta a každý sám za sebe si zvolil nějaký druh zábavy, aby cesta utekla o něco rychleji. Když jsme se po několika hodinové cestě objevili v Plzni, těšili jsme se z domova. Nám příbramským utekla cesta z Plzně poměrně rychle a my mohli spatřit natěšená očíčka našich rodičů. Výlet to byl skvělý a myslíme si, že už teď jsou všichni nakaženi evropským virem.

Monika Jirkalová a Lukáš Vachata