GYMNÁZIUM POD SVATOU HOROU PŘÍBRAM

O třetím listopadovém víkendu měli studenti Gymnázia pod Svatou Horou možnost na vlastní kůži vyzkoušet, co znamená slovo IMPROVIZACE a to nikoli kvůli nevydařenému divadelnímu představení! Do improvizace jsme se pustili naprosto cíleně.

Pod vedením Jany Machalíkové, vedoucí dětských divadelních souborů, improvizátorky, trenérky a spoluzakladatelky improligy, organizátorky recitačních přehlídek, lektorky Národní galerie atd., atd. jsme si prošli spoustu cvičení na dynamiku, vnímání okolí, přizpůsobení se, vzájemné sehrání, návaznost, pohyb v prostoru, přijímání motivů, či dokonce dabování nebo ovládání lidské loutky.

Od startovacího cvičení „Heja-hají“, kdy jsme v kruhu šířili signál a cíleně ho měnili, jsme postupně přecházeli na zaplňování prostoru, měnění obrazů vzniklých jednotným zastavením a následnému popisu. Jak si to představit? Asi tak: „Já jsem si dnes pro vás připravila fotku, díky které jsem vyhrála prestižní cenu. To proto, že zobrazuje přirozený pohled na věc. Tady vidíme velkého vola, kdežto vedle něj už se krčí malá kuřátka. To vedle nich tedy nelze přesně popsat, je to takové rozmazané, ale myslím…“ Například takto jsme popisovali výjev, který nám vznikl z pohledu na různě uspořádaná štronza improvizátorů.

Dabing A-B, A-B-C. Ve schématu A-B se herci dabují navzájem, a pokud zrovna neotvírají pusu, ale skutečně mluví, hlavu otočí pryč od publika, schéma A-B-C už je pořádně zamotané – první dabuje druhého, druhý třetího a třetí dabuje prvního! Situace byly krásné – návštěva u zubaře, kdy se zubař dvořil pacientce, aby ji nakonec bez anestezie vytrhnul zub poté, co se dozvěděl, že dostal výpověď, potopení Poseidonu a záchrana prolézáním potrubí…

Pyramida: improvizace, ve které první člověk dostane téma, na které hraje, zastaví v pohybu, když někdo tleskne. Improvizátor, který tleskl, k němu potom přistoupí a spolu rozehrávají úplně jinou situaci a tak to pokračuje až do pěti, šesti lidí na scéně. Počet lidí rovná se počtu situací, na které se improvizuje. Tak jsme se třeba dostali od nových bot, přes jogínské cvičení, zrušení svatby, porod, až k vymítání ďábla.

Stroj na výrobu. Každý dělá nějaký rytmický pohyb, který musí navazovat nejméně na dva pohyby jiných lidí – stroj pracuje přesně, pokud se vypne jedna součástka, automaticky se vypnou i ostatní. Toto byla jen malá ukázka ze všech činností na semináři.

Nakonec vám prozradím základní pravidlo všech improvizátorů, se kterým jsme se seznámili už na začátku semináře. Čím „horší“, nepředstavitelné téma je improvizátorovi zadáno, tím pro něj lépe, neřekne „Fůj!“, ale naopak zajásá: „Jasně! To jsem vždycky chtěl!“.

Alena Machová, 4. A