GYMNÁZIUM POD SVATOU HOROU PŘÍBRAM

Ve dnech 17. - 25. 4. se skupinka studentů svatohorského gymnázia vydala do města Kalamata v Řecku v rámci projektu Evropské unie Erasmus+.
Pro mě tento výlet skýtal tolik nového – první letadlo, první moře, poprvé jsem byla nucena doopravdy přemýšlet v angličtině. A snad nepřeháním, když říkám, že to byl zatím největší zážitek mého života.

Program byl zajímavý a bohatý, ačkoliv mi tak před odjezdem při pohledu do e-mailové přílohy moc nepřipadal. Nakonec se ukázalo, že hlavním programem bylo to, co nikdo nemohl dopředu napsat. To, co s námi podnikali naši hostitelští studenti, kteří nás nenechali zahálet ani jeden večer.
Hned druhý den, v neděli, jsme se vydali autobusem do Olympie, města plného historie. Někdo zde vidí jen kameny a sloupy, co měly zatím to štěstí, že se ještě nerozpadly. Ale když pak slyšíte průvodkyni použít frázi "...years before Christ", najednou to místo vidíte úplně jinak.
V pondělí nás čekal program ryze kalamatský. Nejprve ve škole, kde jsme překvapeně zírali na řeckou abecedu a množství frází, jež si pro nás profesoři a studenti připravili k naučení, poté na hodině přírodopisu v angličtině – nikdy bych nečekala, že porozumím něčemu o bourci morušovém. Všechny skupiny se také představily ve svých prezentacích. Odpoledne následoval volný program s rodinami. Každý ho zřejmě pojal jinak – já jsem si se svou studentkou zahrála karty. Později nás odvezli na pláž, která se pro mě stala naprosto nezapomenutelnou. Kéž by tam byly bývaly nějaké mušle, ale nevadí, improvizace s kamínky vyšla. Pak si nás opět rozebrali studenti a my s nimi zůstali venku tak dlouho, že jsem se tomu sama divila, a to jsem častá noční sova.
Úterní dopoledne bylo opět školní, opět s řečtinou, poté následovala povedená prezentace o Messeně, kam jsme se chystali následující den. Vydali jsme se také na radnici, kde si na nás udělal čas pan starosta. V odpoledním volnu se česká skupina rozhodla znovu vydat na pláž, já ale zůstala s rodinou. Doma jsem se svou studentkou vedla poměrně dlouhou debatu o knihách, jelikož jsem s velkým potěšením zjistila, že její knihovnu zdobí stejné kousky jako tu moji. V podvečer nás pak čekala prohlídka historického centra s průvodci. Město se mi velmi líbilo; ačkoliv se může zdát, že tam není nic moc k vidění, kostel i zřícenina hradu byly nádherné.
Středě dominoval výlet do Messeny, města, kde se dosud zachovaly staré amfiteátry. Jeden jsme mohli dokonce osobně vyzkoušet, sledovali jsme zde totiž divadelní hru připravenou právě naší hostitelskou školou. Odpoledne byl volný program, ale většina “Erasmu” se sešla na pláži. Odvážlivci zkusili moře, někteří hráli volejbal či jiné hry, ostatní si jen tak v písku povídali. Neuvěřitelným zážitkem se pro mě pak stalo, když jsem se mohla podívat z vyhlídky na noční Kalamatu.
Ve čtvrtek už se na nás snášela smutná nálada, jelikož jsme věděli, že ten den je poslední. Opět nás čekala hodina řečtiny, poté jsme si namalovali plakáty na památku, také jsme si poslechli ukázky řecké hudby od studentů a podívali se na tance, které jsme pak měli příležitost si sami vyzkoušet. Šest kroků jsem ještě odpočítat dokázala, ale dvanáct už na mě bylo moc.
V pátek ráno v osm hodin jsme opustili Kalamatu a vydali se autobusem do Atén. Viděli jsme Akropoli, obklopenou nádherným “antickým" lešením, Diův chrám, stadion prvních moderních olympijských her, a dokonce i parlament. Ještě před polednem jsme se v hotelu rozloučili a vyrazili na letiště a pak dvěma letadly zpět do Prahy.
Moc děkuji všem učitelům, studentům domácím i zahraničním a všem rodinám, jež nám poskytly azyl a bez nichž by to opravdu nešlo. Všichni k nám byli moc hodní a já doufám, že se cesty alespoň některých z nás ještě sejdou – pokud ne dříve, tak už se těším na setkání v únoru 2016 v České republice.

Barbora Bílá, 2. A